Při nedávném rozhovoru během Mezinárodního ekonomického fóra v Petrohradě se ruský prezident nechal slyšet, že západní novináři svoji prací přibližují svět k další velké válce.
Tím, že zkreslují informace a nevěnují pozornost zásadním věcem, připravují podhoubí pro světový konflikt. Ať už Putin říká cokoli, v tomto ohledu má nejspíš pravdu. Pokud prezident jaderné mocnosti takto přímo zmíní možnost celosvětového válečného střetu a média tomu nevěnují pozornost, zřejmě je něco špatně.
Ostatně vidět to lze každý den. To, co pozorujeme a slyšíme v médiích, je jen nepatrná výseč toho, co se děje a jelikož nejsme zvyklí si informace vyhledávat a ověřovat si je, spokojíme se s tím, co je nám právě prezentováno. Stačí, že to projde médii, a z našeho pohledu to je nejen automaticky pravdivé, ale také to nejpodstatnější, co se nás bezprostředně dotýká. Byť se to odehrává stovky nebo tisíce kilometrů daleko. Je to prostě pravda a navíc důležitá než cokoli jiného. Je pak logické, že náš odpor k uprchlíkům vzroste po té, co se dočteme, že v Německu Eritrejec znásilnil seniorku, byť se v daný den jednalo o jeden z bezpočtu násilných činů na ženách, které se v Evropě udály. Byl to ale uprchlík a bezbranná důchodkyně a do zaběhnutého rámce se to prostě hodí. Ostatním věcem netřeba věnovat pozornost. A média jim také pozornost nevěnují. Zatímco noviny stále ještě žijí útokem v Nice, zpráva, že při bombardování Sýrie americkým a francouzským letectvem zahynulo 140 civilistů, nikoho nezajímá.
Je to zvláštní svět. Když se kohokoli zeptáte, kolik lidí zahynulo pod koly šíleného fanatika, který vraždil ve Francii, většina vám neomylně odpoví 84. To číslo bylo opakováno tak často, že se nám nadlouho vrylo do paměti. Když se ale zeptáte, kolik lidí zahynulo během současné války v Sýrii, nikdo to nebude vědět ani přibližně. Byť se jedná o děsivých 470 tisíc mrtvých. Média mají obrovskou moc a vytvářejí nejen svět kolem nás, ale i naše názory a nás samotné.
Zpět ale k tomu, co pronesl ruský prezident a co, jako spousta jiných závažných informací, jen tak bez povšimnutí zmizelo ve víru důležitých zpráv o počasí a pokémonech. Jak to, že zatímco u jiných politiků novináři analyzují i výrazy, s jakými pronášejí svá stanoviska, tento výrok jako by ani neexistoval. Ano, může v tom hrát svou roli Putinova velkohubost a to, že se mu nedá věřit, ale jakmile prezident a velitel ozbrojených sil jaderné mocnosti něco takového pronese, nestojí to alespoň za zmínku? Nevěnujeme zbytečně pozornost věcem, které za pozornost ani nestojí a naopak podstatné opomíjíme? Co když svět skutečně spěje k něčemu tak strašnému, jako je jaderná válka? A to nikoli kvůli muslimům, uprchlíkům a teroristickým útokům, ale kvůli nestabilitě našich ekonomik a měn, které válku jednoduše potřebují. To, že se kapitalismus bez války neobejde, tvrdili ekonomové už v 19. století. A my v kapitalismu žijeme. Navíc, od dob studené války i celé Rusko a také Čína (byť se tváří, že ne). A jak to tak vypadá, kvůli měně se již jedna válka vedla. Po několika letech šetření se ukázalo, že Irák nebyl napaden kvůli neexistujícím zbraním hromadného ničení, ale nejspíš kvůli něčemu jinému. Husajnovi s největší pravděpodobností zlomilo vaz to, že za ropu odmítl přijímat dolar ale euro.
Naučili jsme se žít v imaginárním světě blahobytu a ekonomického růstu, ale jaká je realita? Jak to, že se máme lépe, než před 20 lety, přestože méně pracujeme a ještě méně vyrábíme? Není to vše jen iluze, ze které nás čeká tvrdé vystřízlivění? Spojené státy jsou rekordně zadlužené, FED tiskne bankovky jako pohlednice, americký dolar přišel vůči euru o 3 své hodnoty byť to na kurzu není znát, západní svět je závislý na dovozu zboží z Asie a naše soběstačnost se podobá samostatnosti farmáře, který má každé ráno na stole snídani díky 50 otrokům, kteří mu pracují na bavlněné plantáži. Sice se tváříme, jako že se nic neděje, ale problém máme všichni. Zatímco mluvíme o počasí, lovíme pokémony a debatujeme o právu šaría a jiných umělých tématech, podstatné nám uniká.
Evropa ztratila svoji jednotu. Její občané jsou vyděšení z teroristických útoků, přestože je v nich úmrtí pravděpodobné asi jako výhra v loterii. Společnost je radikalizovaná, politici ujíždějí na vlně extrémismu a projekt jednotné Evropy se drolí díky populistům. Británie se rozhodla jít vlastní cestou a jen tak mimochodem obnovuje svůj jaderný potenciál. Země jako Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko působí pro EU jako brzda a demografický vývoj starého kontinentu je víc než nepříznivý.
Rusko je na kolenou. Jeho hospodářství je kvůli sankcím a cenám ropy zdevastované. Iluze Evropy, že se Rusové Putina pod tlakem sami zbaví, jsou naivní. Ruský prezident se těší nebývalé popularitě a kruhy, které ho drží u moci, neprofitují z vývozu ale z korupce a kriminální činnosti, takže se jich sankce nedotýkají. Jediný subjekt, který má dostatek práce, je pak ruská armáda, která se tuží na Ukrajině a v Sýrii.
Američané jsou díky prezidentským volbám nebývale rozhádaní a jejich ekonomika před sebou tlačí další finanční krizi a hyperinflaci. Mnoho států přehodnocuje dolar jako rezervní platidlo, což ho ještě více oslabuje. O tom, že by se měla vytvořit jiná rezervní měna než kterou je nadhodnocený dolar, se otevřeně hovořilo již před sedmi lety v Davosu. Navázala na to i zpráva OSN z Konference o trhu a rozvoji, která konstatovala to samé. Nejiný názor má i Mezinárodní měnový fond, vedení Světové banky a guvernéři centrálních bank Číny, Ruska, Francie, Brazílie a zemí OPECu. Snahu Američanů zachránit svoji měnu zatím nespasil ani pokus o vytvoření Transatlantické dohody o obchodu. Co bude následovat nyní? Obzvlášť, stane-li se novým prezidentem Donald Trump?
Bohužel, skutečné problémy, které tento svět má, jen tak do ztracena nevyšumí. Neodplují jako mrk, ani se nevyřeší díky mobilní aplikaci. To, v co mohou vyústit, nás může hodně zaskočit.
