Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mezi námi Bohy

25. 09. 2015 13:24:31
„My jim taky nevnucujeme náš ateismus, tak proč bychom si od nich měli nechat vnucovat jejich islám?“ Tak zněl jeden z internetových příspěvků na téma uprchlíků.

Pomineme-li skutečnost, že k nám migranti v drtivé většině utíkají kvůli válce, a nikoli proto, aby tu konali misijní činnost, ten příspěvek nese jednu zajímavou informaci. Naše hluboké přesvědčení, že je naše společnost ateistická. Je tomu skutečně tak?

Lidé po celou dobu své historie měli svá náboženství. Ať se jednalo o primitivní kultury, které nikdy neutvořily civilizaci nebo vyspělé národy, které ovládaly jiné. Lidé zkrátka vždy věřili. Náboženství zde jednoduše odnepaměti existovala a bylo by naivní se domnívat, že je to dnes jiné. Člověk je k víře naprogramovaný a týká se to i nás. Víra v Boha je něčím samozřejmým, a to do té míry, že si ani nemusíme uvědomovat, že věříme. A to je i případ autora úvodní věty.

Naším aktuálním náboženství už ale není křesťanství, ze kterého jsme udělali pouhou kulturní tradici. Je jím demokracie. Demokracie a víra v osobní svobody, které jsou pro nás nedotknutelné a posvátné, stejně jako Korán pro muslimy. Jsme přesvědčeni, že se jedná o to nejlepší, co pro naši společnost může být. Demokracie je pro nás nezpochybnitelná a nedovedeme si představit (stejně jako stoupenci jiných věrouk), že by pro nás existovalo něco dokonalejšího, vhodnějšího a správnějšího. Politické zřízení jsme povýšili na náboženství a jsme si jím natolik jisti, že ho neváháme v rámci šíření „pravdy, dobra a svobody“ násilně vnucovat i jiným zemím. Ať to je Irák, Afghánistán nebo Libye.

Zpět ale k tvrzení, nad kterým můžeme kroutit hlavou, a které nám nemusí připadat logické. Proč by měly být osobní svobody a demokracie náboženstvím? Zdůvodnění je prosté - nese totiž všechny atributy, které náboženství mají. Jak křesťanství, judaismus, islám, tak i spousta ostatních. Zkrátka, demokracie je pro nás jediná možná a správná. Žít bez ní nebo mimo ni považujeme za zcela nemožné. Neváháme za ni bojovat, importovat ji do jiných kultur a s jejím šířením máme stejný spasitelský syndrom jako ostatní.

Novodobými církvemi se pak staly politické strany. A aby vyjádřily svoji legitimitu, dávají si název našeho společného náboženství do svých názvů. A tak jen u nás máme Občanskou demokratickou stranu, Českou stranu sociálně demokratickou, Liberální demokraty, Křesťanské demokraty nebo Úsvit přímé demokracie... I když některé rozhodně nefungují na principu demokracie, ale spíš na ideologické diktatuře jedince, žádná z politických stran by si do svého názvu nedala označení totalitní, diktátorská nebo nedemokratická... jednoduše, s těmito názvy by neuspěly. Byly by mimo výseč a odtrženi od většiny věřících.

Demokracie a osobní svobody mají samozřejmě i to nejpodstatnější, bez čeho se žádné náboženství neobejde - své Bohy. Není jím ale Jahve, Trojjediný Bůh nebo Alláh. Těmi Bohy jsme my sami - lidé. Každý z nás. Jsme totiž neomylní, přesvědčeni o své pravdě, výjimečnosti a nadřazenosti. Zatímco pro naše předky byl autoritou kněz zprostředkovávající slovo Boží, Ježíš, svatí nebo Písmo, my autority nepotřebujeme, neboť jimi jsme. Nepochybujeme o sobě, jsme si jisti sami sebou, svými názory. Jsme prostě Bohy, kteří jsou dostatečně moudří na to, aby věřili na něco, jako je Duch svatý, Otec či Syn. V tomto ohledu jsme se dokonce povýšili nad tradiční náboženství. Nepotřebujeme morální autority, aby nám říkaly, co je etické a vhodné, protože si s definicí vystačíme sami. Ostatně, i já přiznávám, že bych nedokázal říci, kdo je pro mě v naší společnosti mravním vzorem. Jednoduše, všichni jsme se v našem náboženství stali Bohy. A není to nic nového. Vždyť i v dobách antické demokracie jimi mohli být obyčejní lidé, a nemuseli být ani vládci - stačilo být úspěšným sportovcem. Pro nás tedy nic překvapivého. Dokonce máme i své zázraky, které jsou pro většinu z nás nepochopitelné, přestože jsme jejich tvůrci. Dokážeme klonovat jedince, létat do vesmíru, komunikovat napříč planetou nebo utvářet umělé tkáně a lidské orgány.

Jako Bozi jsme samozřejmě nadřazení všem ostatním, a snad proto s takovou zuřivostí nahlížíme na uprchlíky, kteří se na náš evropský Olymp chtějí dostat. Jsou prostě konkurenty, nikoli lidmi, kteří v prvé řadě trpí. Dobře patrné to bylo v okamžiku, kdy bylo v Paříži zastřeleno dvanáct novinářů. Dvanáct Bohů svobody slova. Tehdy jsme se semkli a nemluvili o ničem jiném, než o zákeřném útoku na naše přesvědčení, na naše náboženství. To, že ve stejném čase umírali v zemi „nevěřících“ tisíce jiných jsme ani nevnímali. Nevnímáme to ani nyní, protože to pro nás Bohy prostě není podstatné.

Autor: Jindřich Havlík | pátek 25.9.2015 13:24 | karma článku: 20.16 | přečteno: 2006x

Další články blogera

Jindřich Havlík

Globalizace a mýdlo z Aleppa

Společně s pár lidmi z Kolumbie, Portugalska a USA jsem tento víkend dostal v Berlíně mýdlo ze syrského Aleppa, a to z rukou japonské choreografky dlouhodobě žijící v New Yorku.

9.8.2017 v 9:59 | Karma článku: 24.63 | Přečteno: 2067 |

Jindřich Havlík

Pride – útok na tradiční rodinu

Pride – týdenní festival LGBT – znovu otevřel otázku tradiční rodiny. A v podstatě ji otevřel sám Ústavní soud, který nedávno uznal, že dítě může mít za rodiče dva muže.

4.8.2017 v 12:52 | Karma článku: 40.34 | Přečteno: 7844 |

Jindřich Havlík

Den romského holocaustu. A neb, proč vepřín v Letech nebourat.

Z noci z 2. na 3. srpna si připomínáme vyvraždění posledních vězňů v cikánském táboře Auschwitz-Birkenau. Dá se očekávat, že vyvěšování romských vlajek, které událost doprovází, bude opět doplňovat diskuse o prasečáku v Letech.

2.8.2017 v 9:20 | Karma článku: 47.19 | Přečteno: 50021 |

Jindřich Havlík

Nejvyšší čas zastat se prezidenta

Po kritice hlavy státy, která se na Miloše Zemana snesla po včerejší demisi-nedemisi předsedy vlády, je nejvyšší čas se ho zastat.

5.5.2017 v 14:02 | Karma článku: 38.66 | Přečteno: 4218 |

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

O zakopaných Němcích, chytání syslů a vstupu do KSČ

Byla to taková krásná pozdně letní neděle, provoněná začínajícím podzimem. Čas burčáku a zvláštních setkání.

16.10.2017 v 20:53 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 330 | Diskuse

Pavel Vrba

Byl jsem dneska poctěn, když jsem tu vobálku vobržel.

A hnedle se cejtím takovej důležitej a chtěnej. Nestává se mi to často, maximálně jedenkrát za 4 roky. A taková vobálka, ta v sobě ukrejvá zajímavý věci. K pobavení, k pláči i znechucení. Když ji totiž votevřu, nestačím se divit.

16.10.2017 v 18:12 | Karma článku: 20.87 | Přečteno: 505 | Diskuse

Vladimír Aim

Tohle máme volit

Již v pondělí se všichni budeme držet za hlavy a naříkat, koho jsme si to zvolili, a bude nám jasné, že tlupa právě zvolených není schopna zodpovědně rozhodovat vůbec o ničem.

16.10.2017 v 17:35 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 583 | Diskuse

Martin Faltýn

Volební guláš a koblihy už nestačí. Je třeba přidat!

Každý se rád občas nechá překvapit něčím neobvyklým, novým, zajímavým... někdy i neotřelým. A to i ve volbách. A tak je guláš nahrazen koblihami, druhdy se jezdilo "Zemákem"... Občas to ale přestřelí.

16.10.2017 v 17:20 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 258 | Diskuse

Jana Slaninová

Lotr intelektuál

Pohádky jsou něco, co nás provází od dětství. Holky chtějí být princezny nebo Popelky, kluci rytíři nebo lapkové. A s některými jejich touhy rostou.

16.10.2017 v 9:33 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4224
Kdo jsem? Přál bych si napsat: člověk, který je spokojený s okolním světěm... obávám se ale, že pak bych si blog nezaložil.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.