Výměna izraelského vojína Gilada Šalita za několik stovek palestinských vězňů budí otázku, proč Izrael něco takového vůbec dělá? Proč si po tolika letech tamní politici vzpomněli, že kdesi na Sinajském poloostrově, je v zajetí jejich občan?
Argument, že se izraelská politika pod tíhou arabského jara mění, nevypadá příliš reálně. Ostatně nové rozšiřování osad na okupovaných územích, je jasným důkazem, že dění na arabských ulicích izraelskou politiku nijak nevychýlilo.
Akt výměny lze spíš vnímat jako vzkaz izraelské vlády svým vojákům: "Váš život je pro nás cennější, než tisíc cizích. Pokud budete stát za svojí zemí, vaše vlast vás nikdy neopustí." Nelze pochybovat, že tato nerovná výměna má už nyní značný vliv na morálky tsahalu - jak se armáda židovského státu nazývá.
Otázkou je, proč tak Izrael činí. Pokud se chystá do války, Šalit určitě není tím, kdo chybí do počtu. Je zřejmě jen pojistkou proti tomu, aby izraelští vojáci hromadně neodmítali nasazení, jak se stalo při posledním bombardování Gazy a jižního Libanonu.
Pokud se člověk zamyslí, kdy jindy by měl Izrael lepší příležitost napadnou Írán? Ahmadínežád je krok od vlastních jaderných zbraní a arabský svět od Libye až po Sýrii je příliš zaměstnán vlastními problémy. Takový scénář v podstatě zapadá i do současných ekonomických problémů. Není žádné tajemství, že ekonomické krize se vždy řešily většími válkami. Ta, která by se týkala Íránu, by rozhodně malá nebyla.
