Po vyznamenání zesnulého Mašína a tryzně za hokejisty jsem si naordinoval abstinenci. Skoro týden jsem vydržel nečíst noviny a nesledovat televizní zprávy, které mě v poslední době otrávily natolik, že jsem s lehkým srdcem ož
Tři přítomné dámy Karolína Peake, Miroslava Němcová a Marie Benešová zrovna diskutovaly na téma daní. Jak hlásil titulek pod textem, měly by být přehledné a jednoduché. „Sláva, na to snad nelze nic namítat,“ řekl by divák. Je tomu ale skutečně tak? Je pravým účelem daní to, aby byly přehledné a jednoduché?
Politici si v poslední době navykli předkládat nám různé problémy včetně řešení způsobem, který nevzbuzuje námitky. Slouží k tomu jednoduchá metoda – označit dané téma za spravedlivé, demokratické, přehledné nebo v souladu s tím či oním… a všeobecné nadšení je zaručeno. Příkladem za všechny je někdejší Bártovo tvrzení, že zřízení institutu „čestného předsedy s právem veta“ posílí demokratičnost v jeho straně. Pan Bárta si zřejmě myslel, že pokud (dovolím si parafrázovat filmovou klasiku) označí sebevětší blbost za demokratickou, vždy se najde nějaký pitomec, který jí zatleská. Na aplaus naštěstí nedošlo.
Zpět ale k daním. Kdo by odmítal, aby byly přehledné a jednoduché? Vsadím se, že většina dotázaných by souhlasila. Je přeci dobré, když je ve věcech pořádek, vše je srozumitelné a nekomplikované. Problém je ale v tom, že daně nejsou ložní prádlo, aby byly přehledně uspořádány do komínků. Jejich hlavním úkolem by měl být důsledný, spravedlivý výběr a vhodné přerozdělení – nikoli přehlednost a jednoduchost. Ostatně, co je nepřehledného na nižší sazbě na léky a vyšší sazbě na průmyslové zboží?
Pro současnou koalici asi vše, a tak připravuje sbližování daní, abychom brzy všichni za všechno platili stejně – hezky spravedlivě. V jednotné sazbě se tak ocitne chleba i nové porsche. Bohužel, lidem to zvláštní nepřijde. Naučili se totiž neuvažovat a spokojili se s reklamními hesly, které politici úspěšně aplikují i v řízení státu. A tak jsem televizi zase vypnul a šel si založit blog.
