Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na co dojedeme…

29. 02. 2016 10:06:45
„Nebát se a nekrást“ oblíbené heslo T. G. Masaryka je pro nás dnes více než aktuální. Jako by nikdy nebylo tak opodstatněné jako nyní. Zatímco druhou část citátu chápe asi každý, význam jeho první části většině lidí uniká.

Velmi dobře ho lze vysvětlit na pozadí současných událostí. Strach je sice sebezáchovným pudem, který je důležitý, ale to jen do té míry, pokud je opodstatněný a neparalyzuje nás. A právě tento druh nežádoucího strachu naší společnost obchází. Strach z imaginárního nepřítele zvaného muslimští uprchlíci, kteří tu sice vůbec nejsou, ale jejich případná invaze vzbuzuje v lidech obavy. A to natolik uměle vyhrocené, že dokáží ochromit naše racionální uvažování. Zmanipulováni médii a internetovým prostorem jsme podlehli obavám, že nepřítel je za dveřmi a hrozí nám bezprostřední nebezpečí. Pravdou jednoduše je, že drtivá většina uprchlíků se ČR vyhýbá a stejně tak drtivá většina z nich má stejný pohled na nebezpečné islamisty jako my. Právě před ním totiž utíkají. Zpět ale k Masarykovu citátu. Co je na strachu tak nebezpečného?

Je-li sdílen kolektivně, je o to větší, čím více lidí ho má a bojí se. Bez ohledu na závažnost hrozby. Z pohledu sociologie nic neobvyklého. V takové situaci totiž lidé přestávají logicky uvažovat a reálné vidění světa zamlžují emocemi, které na naši psychiku dokáží působit mnohem účinněji než fakta. Bohužel, takto ovládáni strachem jsme pak snadno manipulovatelní a nepozorní vůči skutečným problémům. A právě to měl svým citátem TGM na mysli. Ustrašení a vylekaní přestáváme být schopni vnímat a analyzovat opravdová rizika. Nacházíme se ve stavu „vystrašenosti“ a v takovém se naše racionální uvažování ještě více oslabuje a my jsme ovládáni jen tím jedním - nutností se bát. To co nastává, je pak pozvolná devastace společnosti a její schopnosti kritické sebereflexe. Symptomy její gradace lze popsat snadno.

Nacionalismus. Ve vyhrocených situacích lidé hledají záchytný bod. Něco, k čemu se mohou upnout, co jim dává smysl, pocit jistoty a zázemí. Něco co je spojuje a znamená jednotu. Upnout se k historii, vlasti a tradicím dává v době ohrožení válkou smysl. V době klidu a míru ale vlastenectví otevírá dveře nacionalismu, který od fašismu dělí jen tenká linie. Nacionalismus nikdy nepřinesl nic dobrého a při pohledu do historie vždy byl něčím, co ústilo v extremismus a zkázu.

Jako další stupeň přichází radikalizace společnosti. Vymezení se vůči nepříteli. Vzhledem k tomu, že tu žádný není, je potřeba ho vytvořit. Stejně tak, jako před sto lety v období hilsneriády, i v tomto případě poslouží jinověrci a lidé s odlišnou kulturou jako vděčný cíl. Není od věci, že tenkrát byl právě Masaryk, kdo proti tomuto davovému šílenství vystupoval, neboť dobře věděl, jakou rozbuškou to ve společnosti může být. Bohužel, naše země dnes postrádá výrazné autority, které by stejně jako TGM hlasitě protestovaly. Naším stávajícím imaginárním nepřítelem však již nejsou Židé, ale právě muslimové. Co na tom, že obětmi islamistů jsou právě oni a nikoli my - tato fakta nejsou podstatná a ani žádoucí. Zradikalizovaná společnost se potřebuje jasně vymezit, a proto neváhá oběť házet do stejného pytle s viníky a mezi miliony muslimů a hrst islamistů klade rovnítko. Jen tak se totiž může sama pasovat do role ublíženého. Bohužel, argument, že jsme (anebo bychom mohli být) cílem teroristů, je lichý. Za poslední dobu byly u nás spáchány pouze dva teroristické útoky a to právě rukou nacionalistů. Nejdříve pobodali muslima a pak vypálili centrum pomáhající uprchlíkům. Tyto paradoxy by za běžných okolností jasně ukázaly, nakolik neoprávněné jsou obavy z „islámského strašáka“. Neplatí to však pro společnost, která je již zradikalizovaná.

To, co tento vývoj posiluje, je pak všeobecná frustrace. Rozčarování z toho, že naše bytí není ták zářivé a krásné, jak je nám líčeno. Dostali jsme se do nemilosrdného soukolí tržní ekonomiky a nechali jsme si namluvit, že naše existence budou kvalitní jen tehdy, pokud budeme mít všechny ty věci a vymoženosti, které nám jsou medii přímo i podprahově nabízeny. Honba za blahobytem a vysněnými životy ale končí rozčarováním a rekordním zadlužením celé společnosti, která si žije nad poměry. Osud řeckých nebo amerických rodin, které rozpoutaly hypotéční a ekonomickou krizi, jsou jen jasným příkladem, co nás čeká. Frustrovaní a znechucení si však nepřipouštíme, že si za vše můžeme sami, a proto bereme za vděk čímkoli, co nám poslouží jako hromosvod vzteku. Tím aktuálním jsou uprchlíci, kteří podle nás neutíkají před válkou, ale jen přicházejí, aby na nás parazitovali a my se měli ještě hůře.

Morální pokleslost je pak něco, co kráčí ruku v ruce se vším předešlým. Takto pokřivená společnost jen velmi snadno a ochotně nastaví svá záda, aby se po nich mohli vyšplhat oportunisté. Ti, kteří chtějí zneužít situace, aby se dostali na politické výsluní a upevnili si svoji moc. Stejně tak, jako to ve třicátých letech udělal Adolf Hitler, dle stejného vzorce dnes postupují i členové Úsvitu, Dělnické strany, Bloku proti islámu nebo dokonce samotný prezident, který s chutí přilévá olej do ohně. Historie se opakuje. Z tábora fanatiků zaznívají hlasy o tom, že by se jedni měli namlít do masokostní moučky a společnost zbavená morálních autorit jen lhostejně mlčí a bojí se.

A právě na tento strach dojedeme. Všichni.

Autor: Jindřich Havlík | pondělí 29.2.2016 10:06 | karma článku: 9.23 | přečteno: 428x

Další články blogera

Jindřich Havlík

Globalizace a mýdlo z Aleppa

Společně s pár lidmi z Kolumbie, Portugalska a USA jsem tento víkend dostal v Berlíně mýdlo ze syrského Aleppa, a to z rukou japonské choreografky dlouhodobě žijící v New Yorku.

9.8.2017 v 9:59 | Karma článku: 19.88 | Přečteno: 1450 |

Jindřich Havlík

Pride – útok na tradiční rodinu

Pride – týdenní festival LGBT – znovu otevřel otázku tradiční rodiny. A v podstatě ji otevřel sám Ústavní soud, který nedávno uznal, že dítě může mít za rodiče dva muže.

4.8.2017 v 12:52 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 6641 |

Jindřich Havlík

Den romského holocaustu. A neb, proč vepřín v Letech nebourat.

Z noci z 2. na 3. srpna si připomínáme vyvraždění posledních vězňů v cikánském táboře Auschwitz-Birkenau. Dá se očekávat, že vyvěšování romských vlajek, které událost doprovází, bude opět doplňovat diskuse o prasečáku v Letech.

2.8.2017 v 9:20 | Karma článku: 45.40 | Přečteno: 28173 |

Jindřich Havlík

Nejvyšší čas zastat se prezidenta

Po kritice hlavy státy, která se na Miloše Zemana snesla po včerejší demisi-nedemisi předsedy vlády, je nejvyšší čas se ho zastat.

5.5.2017 v 14:02 | Karma článku: 36.77 | Přečteno: 3351 |

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 335 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 485 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 1103 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 34.79 Průměrná čtenost 2982
Kdo jsem? Přál bych si napsat: člověk, který je spokojený s okolním světěm... obávám se ale, že pak bych si blog nezaložil.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.