Lidé jako žvýkačky

„Vynikající video ukazující, že imigrace nejen nic neřeší, ale navíc také škodí - všem.“ Tak zní český titulek krátké přednášky amerického novináře Roy Becka, ve které názorně vysvětluje, proč by Američané neměli přijímat migranty

Pro lepší názornost používá Roy Beck žvýkačky. Každá žvýkačka v jeho šestiminutové přednášce pak představuje jeden milion legálních imigrantů, které Spojené státy (v průměru každý rok) přijímají a to již od roku 1990. „Kdo si z celého světa zaslouží naši humanitární pomoc?“ Táže se hned v úvodu a následně definuje, kdo je dle Světové banky chudý. Je to ten člověk, který denně vydělává méně jak 2 dolary. Beck pak na stůl pokládá první dvě dózy s 650 žvýkačkami, které symbolizují chudé obyvatele Afriky. Další dvě nádoby obsahují ještě více žvýkaček, které představují 890 milionů chudých v Indii. Pak 480 žvýkaček pokrývající chudobu v Číně a ještě dalších „srdcervoucích“ 810 milionů chudých ze zbytku Asie. A konečně 105 žvýkaček představujících chudé z Latinské Ameriky. Celkem 3 miliardy lidí, kteří denně vydělávají méně, než dva dolary za den jsou na stole před Beckem zastoupeny barevnými žvýkačkami ve vysokých dózách. A protože nejvíce imigrantů přichází do USA z Mexika, kde lidé vydělávají více než 2 dolary denně, pokládá Beck na stůl dalších 2600 žvýkaček, které představují chudé, jenž vydělávají více, jak 2 dolary denně, ale méně než Mexičané.

Studio je najednou plné skleněných nádob se žvýkačkami a přednáška vrcholí před užaslým publikem. „A co nám naše elity tvrdí? Říkají, že když vezmeme 1 milion imigrantů, tak nějakým způsobem snížíme světovou chudobu.“ Beck bere jednu kuličku z oněch 5600 nahromaděných žvýkaček a vhazuje ji do poháru, který symbolizuje USA. Názorně dokazuje, že každoroční přesun „jedné žvýkačky“ rozhodně světovou chudobu nezmění. Ba naopak. Jak vzápětí říká, imigranti jsou většinou dobře vzdělaní a situovaní lidé, kteří svým odchodem svoji zemi jen ochuzují.

Aby Beck svoji myšlenku ještě více podpořil, začne s každou zanedbatelnou žvýkačkou, přemístěnou do amerického poháru, přidávat do dóz dalších 80 nových žvýkaček. Znázorňuje tak stav, kdy zatímco USA přijmou každoročně milion chudých migrantů, do světa se jich narodí dalších 80 milionů. Netrvá dlouho a skleněné nádoby nestačí. Jsou plné. Žvýkačky z nich začnou padat a kutálí se po studiu. Spektakulární konec přednášky vzbuzuje v lidech nejen úžas, ale i potlesk. Po něčem takovém i ten nejzatvrzelejší zastánce migrantů musí uznat, že tudy cesta nevede. Problém je vyřešen - imigranty nemá cenu přijímat. Všichni nadšeně aplaudují. Tleskají jak Beckovi za jeho geniální prezentaci, tak vlastně i sobě, protože si už nikdy nebudou muset připadat jako necitové, kteří odmítají pomoci člověku v nouzi. Odmítání imigrantů je totiž od nynějška zcela logické.

Je ale problém skutečně vyřešený? Stačí pouhé konstatování „Pomáhejme chudým v jejich zemích“, kterým přednáška končí, za dostačující? V duchu se ptám, zda si někdo z oněch diváků v publiku a nebo z těch 540 tisíc lidí, kteří toto video shlédli na internetu, položilo otázku:  „Jak je vůbec možné, že je na světě tolik chudých?“ Ano, chudí vždy budou, ale jak je možné, že jich je tolik a jejich počet bude stále narůstat?

Odpověď je prostá. Dvacet procent obyvatel této planety  (mezi které patříme i my) totiž spotřebovává 80 procent všech světových zdrojů. Vody, nerostných surovin, potravin, energií…. Je to stejné, jako když tisíc korun, které má na jídlo 10 lidí rozdělíte tak, že 8 lidí dostane dohromady 200 korun a 2 lidé zbylých osm set. Přesně tak funguje tento svět. Žádná rovnost, spravedlnost nebo solidarita. To jsou jen prázdné pojmy, které v konfrontaci s realitou postrádají obsah. Nejsme ale právě my ti, kteří na to jednou doplatí? Pokud nezměníme způsob svého života, nemůže očekávat nic jiného, než že nás těch zbylých 5,6 miliardy „žvýkaček“ jednou sežvýká. A nikoli neprávem.