Mezi námi Bohy
Pomineme-li skutečnost, že k nám migranti v drtivé většině utíkají kvůli válce, a nikoli proto, aby tu konali misijní činnost, ten příspěvek nese jednu zajímavou informaci. Naše hluboké přesvědčení, že je naše společnost ateistická. Je tomu skutečně tak?
Lidé po celou dobu své historie měli svá náboženství. Ať se jednalo o primitivní kultury, které nikdy neutvořily civilizaci nebo vyspělé národy, které ovládaly jiné. Lidé zkrátka vždy věřili. Náboženství zde jednoduše odnepaměti existovala a bylo by naivní se domnívat, že je to dnes jiné. Člověk je k víře naprogramovaný a týká se to i nás. Víra v Boha je něčím samozřejmým, a to do té míry, že si ani nemusíme uvědomovat, že věříme. A to je i případ autora úvodní věty.
Naším aktuálním náboženství už ale není křesťanství, ze kterého jsme udělali pouhou kulturní tradici. Je jím demokracie. Demokracie a víra v osobní svobody, které jsou pro nás nedotknutelné a posvátné, stejně jako Korán pro muslimy. Jsme přesvědčeni, že se jedná o to nejlepší, co pro naši společnost může být. Demokracie je pro nás nezpochybnitelná a nedovedeme si představit (stejně jako stoupenci jiných věrouk), že by pro nás existovalo něco dokonalejšího, vhodnějšího a správnějšího. Politické zřízení jsme povýšili na náboženství a jsme si jím natolik jisti, že ho neváháme v rámci šíření „pravdy, dobra a svobody“ násilně vnucovat i jiným zemím. Ať to je Irák, Afghánistán nebo Libye.
Zpět ale k tvrzení, nad kterým můžeme kroutit hlavou, a které nám nemusí připadat logické. Proč by měly být osobní svobody a demokracie náboženstvím? Zdůvodnění je prosté - nese totiž všechny atributy, které náboženství mají. Jak křesťanství, judaismus, islám, tak i spousta ostatních. Zkrátka, demokracie je pro nás jediná možná a správná. Žít bez ní nebo mimo ni považujeme za zcela nemožné. Neváháme za ni bojovat, importovat ji do jiných kultur a s jejím šířením máme stejný spasitelský syndrom jako ostatní.
Novodobými církvemi se pak staly politické strany. A aby vyjádřily svoji legitimitu, dávají si název našeho společného náboženství do svých názvů. A tak jen u nás máme Občanskou demokratickou stranu, Českou stranu sociálně demokratickou, Liberální demokraty, Křesťanské demokraty nebo Úsvit přímé demokracie… I když některé rozhodně nefungují na principu demokracie, ale spíš na ideologické diktatuře jedince, žádná z politických stran by si do svého názvu nedala označení totalitní, diktátorská nebo nedemokratická… jednoduše, s těmito názvy by neuspěly. Byly by mimo výseč a odtrženi od většiny věřících.
Demokracie a osobní svobody mají samozřejmě i to nejpodstatnější, bez čeho se žádné náboženství neobejde - své Bohy. Není jím ale Jahve, Trojjediný Bůh nebo Alláh. Těmi Bohy jsme my sami - lidé. Každý z nás. Jsme totiž neomylní, přesvědčeni o své pravdě, výjimečnosti a nadřazenosti. Zatímco pro naše předky byl autoritou kněz zprostředkovávající slovo Boží, Ježíš, svatí nebo Písmo, my autority nepotřebujeme, neboť jimi jsme. Nepochybujeme o sobě, jsme si jisti sami sebou, svými názory. Jsme prostě Bohy, kteří jsou dostatečně moudří na to, aby věřili na něco, jako je Duch svatý, Otec či Syn. V tomto ohledu jsme se dokonce povýšili nad tradiční náboženství. Nepotřebujeme morální autority, aby nám říkaly, co je etické a vhodné, protože si s definicí vystačíme sami. Ostatně, i já přiznávám, že bych nedokázal říci, kdo je pro mě v naší společnosti mravním vzorem. Jednoduše, všichni jsme se v našem náboženství stali Bohy. A není to nic nového. Vždyť i v dobách antické demokracie jimi mohli být obyčejní lidé, a nemuseli být ani vládci - stačilo být úspěšným sportovcem. Pro nás tedy nic překvapivého. Dokonce máme i své zázraky, které jsou pro většinu z nás nepochopitelné, přestože jsme jejich tvůrci. Dokážeme klonovat jedince, létat do vesmíru, komunikovat napříč planetou nebo utvářet umělé tkáně a lidské orgány.
Jako Bozi jsme samozřejmě nadřazení všem ostatním, a snad proto s takovou zuřivostí nahlížíme na uprchlíky, kteří se na náš evropský Olymp chtějí dostat. Jsou prostě konkurenty, nikoli lidmi, kteří v prvé řadě trpí. Dobře patrné to bylo v okamžiku, kdy bylo v Paříži zastřeleno dvanáct novinářů. Dvanáct Bohů svobody slova. Tehdy jsme se semkli a nemluvili o ničem jiném, než o zákeřném útoku na naše přesvědčení, na naše náboženství. To, že ve stejném čase umírali v zemi „nevěřících“ tisíce jiných jsme ani nevnímali. Nevnímáme to ani nyní, protože to pro nás Bohy prostě není podstatné.
Jindřich Bartovanec Havlík
Stát na JIPu
102 let od vzniku samostatného Československa. Přiznám se, že skoro 10 let jsem neslyšel projev prezidenta u příležitosti státního svátku. Odpustil jsem si ho i letošní rok.
Jindřich Bartovanec Havlík
Dopis panu Hamáčkovi
Pane předsedo. Členem Sociální demokracie jsem bezmála 20 let. Poslední roky jsem sice přestal být aktivním kvůli rozčarování z názorů některých spolustraníků,...
Jindřich Bartovanec Havlík
KDU-ČSL má skvělý nápad!
Křesťanští demokraté rozjeli na svém facebooku kampaň, kde se lidí ptají, zda má být manželství mezi mužem a ženou chráněno zákonem.
Jindřich Bartovanec Havlík
Ty vole to byla prd*l. Já snad začnu chodit do divadla
Pronesl jeden z aktivistů skupiny „slušní lidé“, když je policie vyváděla z divadla. Tam přišli narušit představení Vaše násilí, naše násilí - kulturní událost, kterou žilo nejen Brno.
Jindřich Bartovanec Havlík
Utajovaná fakta o prezidentu Zemanovi
O státním pohřbu v souvislosti s osobou pana prezidenta začala mluvit nejen pražská kavárna. Dnes se mu seriózně věnuje i poslanecká sněmovna a dokonce i pražská ZOO.
Jindřich Bartovanec Havlík
Odpůrcům Miloše Zemana stručně na vysvětlenou
Již za několik dní si budou odpůrci Miloše Zemana klást otázku, jak je možné, že již v prvním kole získal současný prezident tolik hlasů. Dost možná i více jak 50%. Budou si trhat vlasy z hlavy, se kterou budou zároveň kroutit.
Jindřich Bartovanec Havlík
Globalizace a mýdlo z Aleppa
Společně s pár lidmi z Kolumbie, Portugalska a USA jsem tento víkend dostal v Berlíně mýdlo ze syrského Aleppa, a to z rukou japonské choreografky dlouhodobě žijící v New Yorku.
Jindřich Bartovanec Havlík
Pride – útok na tradiční rodinu
Pride – týdenní festival LGBT – znovu otevřel otázku tradiční rodiny. A v podstatě ji otevřel sám Ústavní soud, který nedávno uznal, že dítě může mít za rodiče dva muže.
Jindřich Bartovanec Havlík
Den romského holocaustu. A neb, proč vepřín v Letech nebourat.
Z noci z 2. na 3. srpna si připomínáme vyvraždění posledních vězňů v cikánském táboře Auschwitz-Birkenau. Dá se očekávat, že vyvěšování romských vlajek, které událost doprovází, bude opět doplňovat diskuse o prasečáku v Letech.
Jindřich Bartovanec Havlík
Nejvyšší čas zastat se prezidenta
Po kritice hlavy státy, která se na Miloše Zemana snesla po včerejší demisi-nedemisi předsedy vlády, je nejvyšší čas se ho zastat.
Jindřich Bartovanec Havlík
A už se zase straší
Sedmnáctý listopad je pro politiky úžasná příležitost, jak se blýsknout a občanům se trochu připomenout. Přímo hozená rukavice pro ty, jejichž hvězda slábne a pomalu se vytrácejí z povědomí.
Jindřich Bartovanec Havlík
Životní role - uprchlík
V tom moři lidí, kteří utíkají před válkou, jsou vedle lékařů, učitelů a lidí běžných profesí, také kumštýři. Grafici, spisovatelé, herci, ale i tanečníci, kteří svoje domovské angažmá vyměnili za nechtěnou roli - roli uprchlíka.
Jindřich Bartovanec Havlík
Má pršet, ulice jsou plné pokémonů a jen tak mimochodem, možná bude válka
Při nedávném rozhovoru během Mezinárodního ekonomického fóra v Petrohradě se ruský prezident nechal slyšet, že západní novináři svoji prací přibližují svět k další velké válce.
Jindřich Bartovanec Havlík
Jo, Angláni to Bruselu pěkně nandali!
Povídá korpulentní pán v tramvaji a při tom si látkovým kapesníkem utírá pot z pleše. Druhý, ke kterému je pochvalné moudro směřováno, souhlasně pokyvuje hlavou a zapíjí to pivem z plechovky.
Jindřich Bartovanec Havlík
Karel má narozeniny
Díky hokejovému vítězství nad Ruskem 3:0 a sedmistému výročí narození Karla IV. můžeme být opět hrdi na to, že jsme Češi. To první možná panu prezidentovi trochu zamotalo hlavu, ale naštěstí je tu právě ono slavné výročí.
Jindřich Bartovanec Havlík
Na co dojedeme…
„Nebát se a nekrást“ oblíbené heslo T. G. Masaryka je pro nás dnes více než aktuální. Jako by nikdy nebylo tak opodstatněné jako nyní. Zatímco druhou část citátu chápe asi každý, význam jeho první části většině lidí uniká.
Jindřich Bartovanec Havlík
Češi jsou jednoduše lepší lidé
V jednom ze svých posledních vyjádření vznesl německý prezident Joachim Gauck na naši adresu námitku „Proč solidaritu s pronásledovanými odmítají země, jejichž občané se jí sami dočkali?“
Jindřich Bartovanec Havlík
Silvestr 2015
Silvestrovská noc. Téma, které se nikoli kvůli estrádám stalo tématem číslo jedna. V Kolíně nad Rýnem (a nejen tam) došlo k násilnostem na ženách, které v některých případech končily znásilněním. Evropa byla a je stále v šoku.
Jindřich Bartovanec Havlík
Lidé jako žvýkačky
„Vynikající video ukazující, že imigrace nejen nic neřeší, ale navíc také škodí - všem.“ Tak zní český titulek krátké přednášky amerického novináře Roy Becka, ve které názorně vysvětluje, proč by Američané neměli přijímat migranty
Jindřich Bartovanec Havlík
Proč potřebujeme Islámský stát a co má společného houska s granátem.
Ze zpráv, které na nás ze všech stran chrlí média, to vypadá, že v současnosti neexistuje větší zlo, než je Islámský stát.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3752x