Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mezi námi Bohy

25. 09. 2015 13:24:31
„My jim taky nevnucujeme náš ateismus, tak proč bychom si od nich měli nechat vnucovat jejich islám?“ Tak zněl jeden z internetových příspěvků na téma uprchlíků.

Pomineme-li skutečnost, že k nám migranti v drtivé většině utíkají kvůli válce, a nikoli proto, aby tu konali misijní činnost, ten příspěvek nese jednu zajímavou informaci. Naše hluboké přesvědčení, že je naše společnost ateistická. Je tomu skutečně tak?

Lidé po celou dobu své historie měli svá náboženství. Ať se jednalo o primitivní kultury, které nikdy neutvořily civilizaci nebo vyspělé národy, které ovládaly jiné. Lidé zkrátka vždy věřili. Náboženství zde jednoduše odnepaměti existovala a bylo by naivní se domnívat, že je to dnes jiné. Člověk je k víře naprogramovaný a týká se to i nás. Víra v Boha je něčím samozřejmým, a to do té míry, že si ani nemusíme uvědomovat, že věříme. A to je i případ autora úvodní věty.

Naším aktuálním náboženství už ale není křesťanství, ze kterého jsme udělali pouhou kulturní tradici. Je jím demokracie. Demokracie a víra v osobní svobody, které jsou pro nás nedotknutelné a posvátné, stejně jako Korán pro muslimy. Jsme přesvědčeni, že se jedná o to nejlepší, co pro naši společnost může být. Demokracie je pro nás nezpochybnitelná a nedovedeme si představit (stejně jako stoupenci jiných věrouk), že by pro nás existovalo něco dokonalejšího, vhodnějšího a správnějšího. Politické zřízení jsme povýšili na náboženství a jsme si jím natolik jisti, že ho neváháme v rámci šíření „pravdy, dobra a svobody“ násilně vnucovat i jiným zemím. Ať to je Irák, Afghánistán nebo Libye.

Zpět ale k tvrzení, nad kterým můžeme kroutit hlavou, a které nám nemusí připadat logické. Proč by měly být osobní svobody a demokracie náboženstvím? Zdůvodnění je prosté - nese totiž všechny atributy, které náboženství mají. Jak křesťanství, judaismus, islám, tak i spousta ostatních. Zkrátka, demokracie je pro nás jediná možná a správná. Žít bez ní nebo mimo ni považujeme za zcela nemožné. Neváháme za ni bojovat, importovat ji do jiných kultur a s jejím šířením máme stejný spasitelský syndrom jako ostatní.

Novodobými církvemi se pak staly politické strany. A aby vyjádřily svoji legitimitu, dávají si název našeho společného náboženství do svých názvů. A tak jen u nás máme Občanskou demokratickou stranu, Českou stranu sociálně demokratickou, Liberální demokraty, Křesťanské demokraty nebo Úsvit přímé demokracie... I když některé rozhodně nefungují na principu demokracie, ale spíš na ideologické diktatuře jedince, žádná z politických stran by si do svého názvu nedala označení totalitní, diktátorská nebo nedemokratická... jednoduše, s těmito názvy by neuspěly. Byly by mimo výseč a odtrženi od většiny věřících.

Demokracie a osobní svobody mají samozřejmě i to nejpodstatnější, bez čeho se žádné náboženství neobejde - své Bohy. Není jím ale Jahve, Trojjediný Bůh nebo Alláh. Těmi Bohy jsme my sami - lidé. Každý z nás. Jsme totiž neomylní, přesvědčeni o své pravdě, výjimečnosti a nadřazenosti. Zatímco pro naše předky byl autoritou kněz zprostředkovávající slovo Boží, Ježíš, svatí nebo Písmo, my autority nepotřebujeme, neboť jimi jsme. Nepochybujeme o sobě, jsme si jisti sami sebou, svými názory. Jsme prostě Bohy, kteří jsou dostatečně moudří na to, aby věřili na něco, jako je Duch svatý, Otec či Syn. V tomto ohledu jsme se dokonce povýšili nad tradiční náboženství. Nepotřebujeme morální autority, aby nám říkaly, co je etické a vhodné, protože si s definicí vystačíme sami. Ostatně, i já přiznávám, že bych nedokázal říci, kdo je pro mě v naší společnosti mravním vzorem. Jednoduše, všichni jsme se v našem náboženství stali Bohy. A není to nic nového. Vždyť i v dobách antické demokracie jimi mohli být obyčejní lidé, a nemuseli být ani vládci - stačilo být úspěšným sportovcem. Pro nás tedy nic překvapivého. Dokonce máme i své zázraky, které jsou pro většinu z nás nepochopitelné, přestože jsme jejich tvůrci. Dokážeme klonovat jedince, létat do vesmíru, komunikovat napříč planetou nebo utvářet umělé tkáně a lidské orgány.

Jako Bozi jsme samozřejmě nadřazení všem ostatním, a snad proto s takovou zuřivostí nahlížíme na uprchlíky, kteří se na náš evropský Olymp chtějí dostat. Jsou prostě konkurenty, nikoli lidmi, kteří v prvé řadě trpí. Dobře patrné to bylo v okamžiku, kdy bylo v Paříži zastřeleno dvanáct novinářů. Dvanáct Bohů svobody slova. Tehdy jsme se semkli a nemluvili o ničem jiném, než o zákeřném útoku na naše přesvědčení, na naše náboženství. To, že ve stejném čase umírali v zemi „nevěřících“ tisíce jiných jsme ani nevnímali. Nevnímáme to ani nyní, protože to pro nás Bohy prostě není podstatné.

Autor: Jindřich Havlík | pátek 25.9.2015 13:24 | karma článku: 20.16 | přečteno: 1998x

Další články blogera

Jindřich Havlík

Globalizace a mýdlo z Aleppa

Společně s pár lidmi z Kolumbie, Portugalska a USA jsem tento víkend dostal v Berlíně mýdlo ze syrského Aleppa, a to z rukou japonské choreografky dlouhodobě žijící v New Yorku.

9.8.2017 v 9:59 | Karma článku: 19.88 | Přečteno: 1450 |

Jindřich Havlík

Pride – útok na tradiční rodinu

Pride – týdenní festival LGBT – znovu otevřel otázku tradiční rodiny. A v podstatě ji otevřel sám Ústavní soud, který nedávno uznal, že dítě může mít za rodiče dva muže.

4.8.2017 v 12:52 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 6641 |

Jindřich Havlík

Den romského holocaustu. A neb, proč vepřín v Letech nebourat.

Z noci z 2. na 3. srpna si připomínáme vyvraždění posledních vězňů v cikánském táboře Auschwitz-Birkenau. Dá se očekávat, že vyvěšování romských vlajek, které událost doprovází, bude opět doplňovat diskuse o prasečáku v Letech.

2.8.2017 v 9:20 | Karma článku: 45.40 | Přečteno: 28173 |

Jindřich Havlík

Nejvyšší čas zastat se prezidenta

Po kritice hlavy státy, která se na Miloše Zemana snesla po včerejší demisi-nedemisi předsedy vlády, je nejvyšší čas se ho zastat.

5.5.2017 v 14:02 | Karma článku: 36.77 | Přečteno: 3351 |

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 335 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 485 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 1103 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 34.79 Průměrná čtenost 2981
Kdo jsem? Přál bych si napsat: člověk, který je spokojený s okolním světěm... obávám se ale, že pak bych si blog nezaložil.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.