Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč potřebujeme Islámský stát a co má společného houska s granátem.

18. 09. 2015 10:34:31
Ze zpráv, které na nás ze všech stran chrlí média, to vypadá, že v současnosti neexistuje větší zlo, než je Islámský stát.

Těžko lze s tímto faktem polemizovat, neboť je nemnožné si informace ověřit, ale pokud je o něm pravdivý jen zlomek, Islámský stá měl již dávno ztratit právo na existenci. Přes to všechno tu pořád je. Každý den plní mediální prostor a zpravodajství přinášejí děsivé výpovědi o tom, co se na Středním východě děje. Jak je to možné? Jak je možné, že IS terorizuje a děsí polovinu světa? Přímo nebo prostřednictvím médií?

Když islamisté upálili zajatého letce, Jordánské království na to reagovalo sérií náletů a během jediného dne zničili 20 procent vojenských základen islamistů. Mnohem vyspělejší armády jaké mají Spojené státy, Británie, Německo a Francie však nic podobného neučinily. Proč vlastně euro-americké demokracie již dávno neudělaly z Islámského státu krátkou a smutnou epizodu dějin? Vysvětlení mohou být dvě. Buď jsou síla a zločiny Islámského státu přeceňovány a zveličovány, nebo je jeho existence do jisté míry v souladu s našimi zájmy. Osobně bych se klonil k tomu druhému. Ostatně to i vysvětluje výrok někdejší americké ministryně zahraničních věcí Condoleezzy Riceové, která kdysi řekla, že v Iráku a okolí je nutné udržovat „tvárný neklid“. Teorie poměrně šokující, ale při bližším rozboru zcela logická.

Tvárný neklid by se dal charakterizovat jako stav, kdy je Střední východ zmítán lokálními konflikty, sektářským násilím a situace neumožňuje ustanovení stabilních vlád, které by zajistily prosperitu oblasti. Tvárný je pak v tom, že ho lze prostřednictvím korupce, dodávek zbraní a dílčích vojenských intervencí udržovat v chaosu. Čili situace, které jsme nyní svědky. Nezodpovězenou otázkou tak pouze je, proč by to mělo být v našem zájmu. Zde se dostávám k druhé části nadpisu.

Zbraně, stejně jako jakékoli jiné zboží, má určitou použitelnost. Na obalech s municí sice nenajdeme „datum trvanlivosti“ či „spotřebujte do“, ale to neznamená, že i toto zboží nemá danou životnost. Na rozdíl od starých housek, které se dají dále zpracovat, však demontáž zbrojních výrobků není tak snadná a mnohdy je nákladnější než samotná výroba. Vzhledem k tomu, že zbraně nejsou vyráběny pro to, aby se hromadily ve vojenských skladech, a ročně se jich jen v Evropě vyrobí zhruba v objemu 96 miliard eur, je nutné je použít.

Zde je potřeba podotknout, že obchod se zbraněmi je pro globální ekonomiku stejně klíčový jako obchod s ropou. V časech, kdy se náš euro-americký svět vzpamatovává z krize je proto potřeba udržet ekonomiku v chodu a to včetně jejího zbrojního pilíře. V důsledku toho jsme se stali svědky paradoxu, jak vláda nositele Nobelovy ceny míru Baraka Obamy usilovně pracovala na sérii legislativních reforem, které by usnadnily vývoz amerických zbraní. S jednoduchým cílem, zvýšit třicetiprocentní podíl USA na celosvětovém trhu a to dvojnásobně do roku 2015.

V Evropě tomu není jinak. Zbrojní průmysl zde zaměstnává 400 000 lidí a nepřímo dokonce 960 000 (jen do vývoje nového letounu Eurofighter Typhoon je zapojeno 400 společností a více než 100 000 pracovníků napříč Evropou). V porovnání se světem se evropské zbrojovky podílejí na globální produkci dokonce 22 procenty. Potýkáme se však s jedním problémem. Produkce klesá. Poptávky vlád jsou v důsledku seškrtaných rozpočtů nižší a také stažení vojsk z Iráku a Afghánistánu tomuto odvětví nepřeje. To však nemění nic na tom, že je pro nás klíčové. Ostatně Evropská komise na to zareagovala již v červnu 2013 zprávou „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti.“ Je totiž potřeba reagovat nejen na slabší poptávku, ale také na skutečnost, že až 30 procent evropských výrobních zbrojních kapacit je nadbytečných. Co s tím?

Již ekonomové 19. století, na jejichž teoriích stojí náš stávající tržní systém, tvrdili, že se kapitalismus bez válek a zbrojení nemůže obejít. Po dvou velkých válkách, které přineslo 20. století, jsme alespoň pochopili, že když už musíme válčit, je mnohem výhodnější vést nebo podporovat ozbrojený konflikt mimo náš kontinent - mimo náš civilizovaný svět. Ve Vietnamu, v Afghánistánu, v Iráku... jednoduše, daleko od našich domovů. Jednou byl úhlavním nepřítelem komunismus, jindy různé diktatury, pak přišel terorismus a nyní je to Islám. Nepřítel se vždy najde a nikomu ani nepřijde zvláštní, že je příliš daleko na to, aby nás přímo ohrožoval.

Samozřejmě, bylo by naivní myslet si, že stávající nepřítel číslo jedna - Islámský stát - od nás bude odebírat zbraně, aby spasil naši ekonomiku. Přestože islamisté většinou bojují se zbraněmi vyrobenými v Evropě nebo Americe, tento druh a množství munice nejsou nijak podstatné. Mnohem podstatnější jsou však zbrojní dodávky do zemí jako je Saúdská Arábie či Spojené Arabské Emiráty, které odebírají mnohem sofistikovanější a dražší sortiment. A aby k tomu měli důvod, je třeba, aby se cítily ohrožené. A zde plní svoji roli Islámský stát dokonale. Nejen, že straší své sousedy, ale zároveň nám pomáhá dostat zpět naše peníze, které jsme u nich utratili za ropu.

Shrnuto. Pokud má euro-dolarová ekonomika prosperovat, musí prosperovat i zbrojní průmysl. A pokud má fungovat výroba musí existovat i odbyt. A pokud se mají zbraně prodávat, musí se i válčit.... Jednoduše, pokud si chceme v Evropě a v Americe udržet stávající životní úroveň, musejí umírat lidé. Naštěstí ne u nás. Aktuální vlny válečných uprchlíků jsou jen neplánovanou daní, která nás mírně zaskočila.

Autor: Jindřich Havlík | pátek 18.9.2015 10:34 | karma článku: 36.05 | přečteno: 3377x

Další články blogera

Jindřich Havlík

Globalizace a mýdlo z Aleppa

Společně s pár lidmi z Kolumbie, Portugalska a USA jsem tento víkend dostal v Berlíně mýdlo ze syrského Aleppa, a to z rukou japonské choreografky dlouhodobě žijící v New Yorku.

9.8.2017 v 9:59 | Karma článku: 19.88 | Přečteno: 1450 |

Jindřich Havlík

Pride – útok na tradiční rodinu

Pride – týdenní festival LGBT – znovu otevřel otázku tradiční rodiny. A v podstatě ji otevřel sám Ústavní soud, který nedávno uznal, že dítě může mít za rodiče dva muže.

4.8.2017 v 12:52 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 6641 |

Jindřich Havlík

Den romského holocaustu. A neb, proč vepřín v Letech nebourat.

Z noci z 2. na 3. srpna si připomínáme vyvraždění posledních vězňů v cikánském táboře Auschwitz-Birkenau. Dá se očekávat, že vyvěšování romských vlajek, které událost doprovází, bude opět doplňovat diskuse o prasečáku v Letech.

2.8.2017 v 9:20 | Karma článku: 45.40 | Přečteno: 28173 |

Jindřich Havlík

Nejvyšší čas zastat se prezidenta

Po kritice hlavy státy, která se na Miloše Zemana snesla po včerejší demisi-nedemisi předsedy vlády, je nejvyšší čas se ho zastat.

5.5.2017 v 14:02 | Karma článku: 36.77 | Přečteno: 3351 |

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 335 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 485 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 1103 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 34.79 Průměrná čtenost 2982
Kdo jsem? Přál bych si napsat: člověk, který je spokojený s okolním světěm... obávám se ale, že pak bych si blog nezaložil.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.