Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RUDÝ STRAŠÁK

16. 10. 2012 11:55:40
Pamatuji si, že pro mě v dětství slovo „kapitalismus“ představovalo nesmírné zlo. Ostatně, ve škole jsem byl v tomto duchu vychován, a i když jsem takové zřízení nezažil (a ani mí rodiče s ním neměli žádnou zkušenost), v roce 1989 - ve svých 11 letech - jsem věřil, že je tím největším nešvarem světa. Hned po nacizmu, buržoazii a imperialismu (byť jsem o posledních dvou termínech nevěděl vůbec nic, a co by malému pionýrovi mi stačilo, že se jedná o špatnost). Jak jsem o několik let později poznal, změna socialistického zřízení na kapitalistickou tržní ekonomiku nebyla ničím děsivým, navzdory všem negativům typu kupónová privatizace a faktické likvidaci českého průmyslu, jsem rád, že se tak stalo. Na ulicích se nezačalo střílet do nespokojených stávkujících, jak nás varovaly soudružky učitelky. Ani děti nezačaly umírat hlady, protože jejich táty propustili z továren zlí fabrikanti. A už vůbec se do školy nezačalo chodit naboso, jako na prvorepublikovém venkově. Jednoduše, až samotná realita ukázala, nakolik byl onen kapitalistický strašák směšný, byť legendy o něm vycházely z reálné zkušenosti našich prarodičů.

Z toho důvodu nyní zcela chápu obavy dnešních mladých, kteří se narodili po roce 1989. Jejich strach z konce svobody slova, možnosti cestovat, rozvíjet se a bez kádrování studovat, má svůj reálný základ ve zkušenostech jejich rodičů. To, že stoupající preference komunistů považují za hrozbu, je u nich omluvitelné. I oni žijí ve společnosti, která má svého strašáka. Tentokrát rudého.

Zděšení nad posledním výsledkem krajských voleb však nechápu u těch, kteří už jsou dost staří na to, aby na strašáky věřili. Představa, že by komunisté znovu znárodňovali, zavírali politické oponenty a ze škol vyhazovali nepohodlné studenty je naivní. Soudruzi dávno pochopili, že kapitalismus může být docela „prima“. Ostatně, kdyby tomu tak nebylo, těžko by se celý socialistický blok rozložil tak poklidně. Kouzlo tržní ekonomiky objevila dokonce i Čína a nic nenasvědčuje tomu, že by se jejích výhod chtěla vzdát. Dnešní čeští komunisté jsou na hony vzdálení těm, kteří se v padesátých letech podpisovali za trest smrti pro Miladu Horákovou. Jiní už byli dokonce i ti, kteří v šedesátých letech společně s Dubčekem usilovali o socialismus s lidskou tváří.

Je ale docela pochopitelné, proč je u nás rudý strašák stále udržován při životě, a proč o něm tolik politiků rádo mluví. Jasně to ukazuje současná hysterie vládní představitelů, která nevychází z obavy o osud naší demokracie, ale z toho, že se jim na další čtyři roky uzavřela cesta ke krajským penězovodům. Zdrojům, z nichž se dá (jak ukázala kauza Rath) čerpat poměrně efektivně. Za všechny to zcela trefně vyjádřil Alexandr Vondra, který svůj volební debakl komentoval slovy „poškodila mě kauza Promopro“. Povšimněme si, že pan ministr neřeší, jak on svým jednáním poškodil stát, ale zcela otevřeně přiznává, co je motivem našich politiků. Jednoduše, být u „zdroje“. Z čehož jasně plyne, že pokud u něj nejsem, logicky patřím mezi poškozené. A protože je těžké přesvědčit voliče o vlastních (často nulových) kvalitách, nezbývá než strašit. „Pokud nedáte hlas nám, vrátí se opět fízlování a politické represe.“

V atmosféře strachu z komunistů je pak snadné zakrýt skutečná rizika, kterým je tento stát vystaven. Tím hlavním je rozklad sociálního státu. Čili takového zřízení, ve kterém lidé v důchodovém věku nežijí pod hranicí chudoby, přestože celý život řádně přispívali do systému. Studenti mohou studovat, aniž by měli starosti, že se díky vzdělání na dlouhá léta zadluží. Mladí lidé mohou založit rodinu, aniž by měli obavu z toho, že budou obtížně přežívat z jednoho platu a nemocní nepřijdou kvůli své nemoci o práci či celoživotní úspory, které by pohltila jejich léčba. Jednoduše, že bude fungovat to, co v dobách rudého strašáka bylo samozřejmostí.

Ti, kteří jsou v dnešní době ekonomicky soběstační, si mohou myslet, že na ně taková sociální rizika nemohou mít vliv. Na důchod si naspoří sami a zdraví i vzdělání pro ně nebude problém hradit ze svého. Opak však zjistí v okamžiku, kdy budou čelit zvýšené kriminalitě plynoucí z nárůstu sociálně slabých, pro které jejich majetek bude hlavním cílem. Pokud za dané situace bude fungovat policie (o čemž se dá pochybovat, neboť bude s největší pravděpodobností zkorumpovaná popřípadě díky finančním omezením paralyzovaná), pak se dostáváme na úroveň rozvojových zemí třetího světa. Budeme policejním státem fungujícím na základě represivní politiky a korupce. Státem, který se bude utápět ve vysoké kriminalitě a bude mít chudinská ghetta s vysokou nezaměstnaností, protože přestane být pro investory zajímavý. Pokud se takový scénář zdá být přehnaný, stačí se podívat na nedávné problémy ve Šluknovském výběžku.

Je pravdou, že sociální stát s sebou nese riziko, že jeho výhody budou zneužívány. Stále se ale vyplatí dávat některým „sociální výpalné“ než je nechat krást kabely signalizačního zařízení, rozbíjet okýnka aut a následně je živit v nápravných zařízeních. Ostatně, výdaje na zneužívané sociální dávky nikdy nedosáhnou takové částky, jakou nás stojí politická korupce.

Současné volby jasně ukázaly, co znamená demokracie. Neznamená výhru toho správného, ale výhru toho, který je protiváhou těm, jež zklamali. Demokracie je politická soutěž, která garantuje, že po čtyřech letech může dojít ke změně, aniž by lidé museli vycházet do ulic. V tomto ohledu naše společnost prokázala, že smysl demokracie pochopila a na strašáky přestává věřit. I když je jasné, že tentokrát se jednalo spíše o truc.

Autor: Jindřich Havlík | úterý 16.10.2012 11:55 | karma článku: 28.53 | přečteno: 1401x

Další články blogera

Jindřich Havlík

Globalizace a mýdlo z Aleppa

Společně s pár lidmi z Kolumbie, Portugalska a USA jsem tento víkend dostal v Berlíně mýdlo ze syrského Aleppa, a to z rukou japonské choreografky dlouhodobě žijící v New Yorku.

9.8.2017 v 9:59 | Karma článku: 19.88 | Přečteno: 1450 |

Jindřich Havlík

Pride – útok na tradiční rodinu

Pride – týdenní festival LGBT – znovu otevřel otázku tradiční rodiny. A v podstatě ji otevřel sám Ústavní soud, který nedávno uznal, že dítě může mít za rodiče dva muže.

4.8.2017 v 12:52 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 6641 |

Jindřich Havlík

Den romského holocaustu. A neb, proč vepřín v Letech nebourat.

Z noci z 2. na 3. srpna si připomínáme vyvraždění posledních vězňů v cikánském táboře Auschwitz-Birkenau. Dá se očekávat, že vyvěšování romských vlajek, které událost doprovází, bude opět doplňovat diskuse o prasečáku v Letech.

2.8.2017 v 9:20 | Karma článku: 45.40 | Přečteno: 28173 |

Jindřich Havlík

Nejvyšší čas zastat se prezidenta

Po kritice hlavy státy, která se na Miloše Zemana snesla po včerejší demisi-nedemisi předsedy vlády, je nejvyšší čas se ho zastat.

5.5.2017 v 14:02 | Karma článku: 36.77 | Přečteno: 3351 |

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 335 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 485 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 1103 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 34.79 Průměrná čtenost 2982
Kdo jsem? Přál bych si napsat: člověk, který je spokojený s okolním světěm... obávám se ale, že pak bych si blog nezaložil.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.