Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čistka v kultuře

21. 09. 2011 7:54:34
S nostalgií jsem seděl na balkóně kralupského kulturního domu a sledoval dění na parketě. Tuto neděli ve městě začaly taneční kurzy. Díval jsem se dolů a sledoval synovce a ostatní kralupské teenagery, jak se legračně pokoušejí o kvapík. Vzpomněl jsem si na svoje taneční, které se shodou okolností odehrávaly na stejném místě. Bylo to obdobné – rozpaky a ošlapané špičky bot v prvním vlastním obleku. V podstatě, v místním kulturním domě se odehrávala nejedna událost mého života. Dětské karnevaly, první divadelní představení s MŠ, výchovné koncerty se ZŠ, disko-plesy, prodloužená, maturitní ples, exmatrikulace... jednoduše, v mém životě sehrál kralupský „kulturák“ svoji úlohu skutečně důsledně.

Ten dnešní večer byl ale přeci jiný. Přesněji, onen sál byl jiný. Během letošního léta zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce a stařičká socialistická budova z šedesátých let dostala nový háv z plastových oken a dveří. V záři všeho nového si ale nešlo nevšimnout, že zde něco chybí. Nad hlavním vstupem kdysi bývala rozměrná plastika. Asi bych už nedokázal popsat, co konkrétně znázorňovala, ale jednoduše zde byla a dotvářela interiér foyer. Ladila s geometricky řešeným stropem i mramorovou mozaikou podlahy. K tomu místu patřila a dotvářela charakter budovy. Byť vznikla před rokem 1989, nic politického neznázorňovala – žádný boj soudruhů za lepší zítřky, ani pionýry v šátcích. Po letních stavebních úpravách však plastika zmizela a místo ní zůstala prázdná zeď. Nedalo mi to, a tak jsem zašel za ředitelem, abych se zeptal, co se s plastikou stalo.

Upřímně přiznávám, že odpověď jsem tak trochu čekal. I přesto mě dokázala udivit. „Ta plastika byla strašná, taková socialistická, nechali jsme ji odstranit“ odvětil a své přesvědčení podtrhl náležitě opovržlivým výrazem obličeje. Obdobné NE-nadšení sdílela i kralupská úřednice, která měla rekonstrukci budovy na starost. Navštívil jsem ji hned druhý den, abych se zeptal, kde se plastika nachází nyní. Prý „na 99 procent skončila někde na smetišti“, ale přesně to potvrdit nedokáže. Jednoduše, zmizela. Když jsem se ptal, proč neskončila alespoň v depozitáři muzea, odpovědí mi bylo mlčení. „Vždyť byla stejně jen ze sklolaminátu a panovi ředitelovi se prostě nelíbila.“

Kralupy mají z minulosti tu nemilou zkušenost, že památky a umělecká díla to tu neměla jednoduchá. Krásný morový sloup, který byl chloubou města, nechali kdysi soudruzi rozmontovat a demolici se nevyhnula ani kapličce nedaleko kulturního domu. Člověk by řekl, že doba, kdy se kádrovalo umění, je naštěstí pryč. Bohužel, lidská hloupost je bezedná a historie se asi bude stále opakovat.

Po letní rekonstrukci je proměna našeho kulturního domu tedy „zdárně“ u konce. Sousoší milenců před hlavním vchodem zmizelo již před lety. Byli moc socialističtí, protože se nesvíjeli ve vášnivé póze, ale jen se dívali zpříma do očí. Také socha dívky s míčem, která zdobila zahradu za hlavním sálem, je pryč. Vždyť děti si s míči už nehrají a tento přežitek úspěšně vytlačil I-pod a jiná komunikační elektronika. Plastika nad vchodem tak byla poslední překážkou k dokonalé „arizaci“. Místní kulturní svatostánek byl očištěn a dočkal se konečného řešení. Dnes je krásný k nepoznání.

Kino, které je jeho součástí, je digitální a nabízí 3D filmy. Diváci si v předsálí můžou koupit popcorn a nikdo je nenapomene, když opouštějí sál a všude mezi sedačkami se povaluje kukuřice a prázdné krabice. Jednoduše, to k tomu patří a počítá se s tím. I vstupní hala je teď hezčí. Rozzářila ji čistě natřená zeď, kterou už neruší žádná plastika, a více světla do interiéru přináší i svítící automat na chlazené nápoje. Samozřejmě s nepřehlédnutelnou reklamou na pestrou škálu limonád, která je umístěná nad ním. Je tak jedinou výzdobou foyer. Prostě, kultuře zdar!

Autor: Jindřich Havlík | středa 21.9.2011 7:54 | karma článku: 10.50 | přečteno: 652x

Další články blogera

Jindřich Havlík

Globalizace a mýdlo z Aleppa

Společně s pár lidmi z Kolumbie, Portugalska a USA jsem tento víkend dostal v Berlíně mýdlo ze syrského Aleppa, a to z rukou japonské choreografky dlouhodobě žijící v New Yorku.

9.8.2017 v 9:59 | Karma článku: 19.88 | Přečteno: 1450 |

Jindřich Havlík

Pride – útok na tradiční rodinu

Pride – týdenní festival LGBT – znovu otevřel otázku tradiční rodiny. A v podstatě ji otevřel sám Ústavní soud, který nedávno uznal, že dítě může mít za rodiče dva muže.

4.8.2017 v 12:52 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 6641 |

Jindřich Havlík

Den romského holocaustu. A neb, proč vepřín v Letech nebourat.

Z noci z 2. na 3. srpna si připomínáme vyvraždění posledních vězňů v cikánském táboře Auschwitz-Birkenau. Dá se očekávat, že vyvěšování romských vlajek, které událost doprovází, bude opět doplňovat diskuse o prasečáku v Letech.

2.8.2017 v 9:20 | Karma článku: 45.40 | Přečteno: 28173 |

Jindřich Havlík

Nejvyšší čas zastat se prezidenta

Po kritice hlavy státy, která se na Miloše Zemana snesla po včerejší demisi-nedemisi předsedy vlády, je nejvyšší čas se ho zastat.

5.5.2017 v 14:02 | Karma článku: 36.77 | Přečteno: 3351 |

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 335 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 485 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 1103 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 34.79 Průměrná čtenost 2982
Kdo jsem? Přál bych si napsat: člověk, který je spokojený s okolním světěm... obávám se ale, že pak bych si blog nezaložil.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.